SMACSS: Škálovatelná a Modulární Architektura pro CSS

Hlavním účelem SMACSS je poskytnout konzistentní přístup k vývoji webových stránek pomocí CSS, který vede k organizovanějšímu, strukturovanějšímu a lépe udržovatelnému kódu. Metodiku vytvořil Jonathan Snook na základě svých rozsáhlých zkušeností s tvorbou webových stránek různých velikostí a složitostí, včetně práce na rozsáhlých projektech jako Yahoo! Mail. Cílem bylo řešit problémy s údržbou a škálovatelností CSS, které se často objevují u větších projektů a při práci ve větších týmech. Ačkoliv jsou principy SMACSS aplikovatelné i na malé weby, jejich přínos je nejpatrnější u komplexních aplikací, které se často mění.

Základní filozofií SMACSS je kategorizace CSS pravidel do pěti odlišných typů: 

1. Základní (Base),
2. Rozvržení (Layout),
3. Modul (Module),
4. Stav (State)
5. Téma (Theme). 

Tato kategorizace pomáhá oddělit různé zodpovědnosti v rámci CSS, což vede k lepší čitelnosti, znovupoužitelnosti kódu a celkově škálovatelnější a udržovatelnější architektuře. Dva klíčové cíle, které SMACSS sleduje, jsou zvýšení sémantické hodnoty obsahu a HTML a snížení závislosti stylů na specifické struktuře HTML.

Proč používat CSS metodologie?

Vývoj a údržba CSS může být náročná, zejména u rozsáhlých projektů. Bez systematického přístupu se CSS kód může rychle stát chaotickým, těžko spravovatelným a náchylným k chybám. Jedním z hlavních důvodů je globální povaha CSS – neexistuje zde vestavěný mechanismus pro zapouzdření (scoping), což znamená, že jakákoli změna stylu může potenciálně ovlivnit nesouvisející části uživatelského rozhraní prostřednictvím kaskády. Psaní velkého množství různých selektorů bez jasné struktury vede k problémům se specificitou, znesnadňuje ladění a údržbu. Často se stává, že vývojáři se bojí upravovat nebo odstraňovat existující CSS pravidla z obavy, že neúmyslně rozbijí design jinde na webu, což vede k duplikaci kódu a neefektivním "válkám" ve specificitě při snaze přepsat styly.

CSS metodologie, jako jsou SMACSS, BEM nebo OOCSS, nabízejí formální, zdokumentované systémy pro psaní CSS, které řeší tyto problémy. Poskytují strukturovaný přístup k tvorbě CSS, který umožňuje vyvíjet, udržovat a škálovat front-end jako sadu malých, izolovaných modulů namísto jednoho masivního, nedělitelného bloku kódu. Přijetí metodologie zajišťuje, že všichni členové vývojového týmu "mluví stejným jazykem", což usnadňuje spolupráci, zaučování nových členů a celkovou produktivitu. 

Metodologie často definují pokyny pro:

• Osvědčené postupy pro CSS a HTML.
• Konvence pro pojmenování tříd a ID.
• Řazení a seskupování CSS pravidel.
• Formátování kódu.

Cílem je vytvořit CSS kód, který je štíhlý, znovupoužitelný, snadno udržovatelný a méně náchylný k chybám a nepředvídatelným vedlejším efektům.

Pět kategorií SMACSS

Jádrem metodiky SMACSS je kategorizace výše zmíněných CSS pravidel do pěti odlišných typů. Toto rozdělení pomáhá identifikovat vzory v designu a definovat osvědčené postupy pro každý z nich, což vede k přehlednější a udržovatelnější struktuře kódu. 

Těchto pět kategorií je:

Každá kategorie má specifickou roli a doporučené konvence pro selektory a pojmenování.

Základní pravidla (Base Rules)

• Definice a účel: základní pravidla definují výchozí styly pro standardní HTML elementy. Jejich účelem je nastavit konzistentní základní vzhled pro elementy jako body, a, input, h1-h6 atd., bez ohledu na to, kde se na stránce nacházejí. Fungují jako výchozí hodnoty nebo "reset" prohlížečových stylů. Patří sem například nastavení výchozích velikostí nadpisů, stylů odkazů, typografie nebo pozadí body. Cílem je vytvořit předvídatelný základní vzhled pro HTML tagy.
• Selektory: používají se téměř výhradně selektory elementů (např. h1, a). Mohou zahrnovat také selektory atributů (např. input[type=text]), pseudo-třídy (např. a:hover), selektory potomků nebo sourozenců. Důležité je, že nezahrnují selektory tříd ani ID.
• Pojmenování: pro základní pravidla neexistuje specifická konvence pojmenování, protože se aplikují přímo na elementy.
• V základních stylech by nemělo být nutné používat !important. Je důležité pečlivě zvážit, zda daný styl skutečně patří do základní kategorie, aby se neztratila flexibilita pro pozdější úpravy. I když jsou podobné CSS resetům, SMACSS odrazuje od příliš agresivních resetů, které mohou odstranit užitečné výchozí styly prohlížeče.

Pravidla rozvržení (Layout Rules)

• Definice a účel: pravidla rozvržení (Layout) rozdělují stránku do hlavních sekcí a definují její strukturu. Mezi tyto sekce patří například hlavička (header), patička (footer), postranní panel (sidebar) nebo hlavní obsahová oblast (main). Tyto layoutové prvky drží pohromadě jeden nebo více modulů a vytvářejí mřížku (grid), do které se moduly umisťují.
• Selektory: SMACSS rozlišuje mezi hlavními (major) a vedlejšími (minor) styly rozvržení. Hlavní, často unikátní části stránky (např. #header) mohou být stylovány pomocí ID selektorů. Je to jediná kategorie, kde je použití ID selektorů obecně přípustné, i když i zde jsou často preferovány třídy pro konzistenci a nižší specificitu. Vedlejší, znovupoužitelné vzory rozvržení (např. mřížky, kontejnery) by měly používat selektory tříd. Obecně by pravidlo rozvržení mělo mít jeden hlavní selektor (ID nebo třídu). Je možné kombinovat layoutové třídy pro modifikaci rozvržení (např. .l-fixed #article pro přepnutí z fluidního na pevné rozvržení).
• Pojmenování: pro třídy definující rozvržení se doporučuje používat prefix, například l- nebo layout- (případně specifičtější jako grid-). Tento prefix slouží jako vizuální nápověda k identifikaci účelu stylu. Pro ID selektory není specifický prefix vyžadován. 

Pravidla modulů (Module Rules)

• Definice a účel: moduly jsou znovupoužitelné, nezávislé a samostatné části designu.Představují komponenty uživatelského rozhraní, jako jsou navigační lišty, informační boxy (callouts), widgety, seznamy produktů, dialogová okna, formulářová pole atd.. Každý modul by měl být navržen tak, aby mohl existovat samostatně. Moduly tvoří většinu stylů aplikace a umisťují se do prvků rozvržení (Layout) nebo dokonce do jiných modulů.
• Selektory: moduly se stylují výhradně pomocí selektorů tříd. Je třeba se vyhnout používání ID a selektorů elementů v definicích modulů, aby byla zachována jejich znovupoužitelnost a nezávislost na struktuře. Vnitřní prvky (sub-komponenty) modulu by měly být také stylovány pomocí tříd, často s názvem modulu jako prefixem. Variace modulů (sub-moduly) se vytvářejí pomocí dodatečných tříd.
• Pojmenování: typicky se jako název třídy použije přímo název modulu (např. .nav, .profile-card, .callout). Prefix jako module- je obecně považován za zbytečně rozvláčný. Pro vnitřní prvky se často používá název modulu jako prefix, oddělený pomlčkou nebo jiným znakem (podobně jako u BEM, ale méně striktně), např. .menu-item, .article--title apd.. Variace modulu mohou používat základní třídu spolu s modifikační třídou (např. .post.post-bolded) nebo sub-třídu (např. .heading, .heading-email).
• Moduly by měly být co nejvíce nezávislé na kontextu, ve kterém jsou použity. Měly by vypadat stejně, bez ohledu na to, kam je umístíte. Je doporučeno minimalizovat hloubku selektorů a závislost na konkrétní HTML struktuře.

Pravidla stavů (State Rules)

• Definice a účel: pravidla stavů popisují, jak moduly nebo prvky rozvržení vypadají v určitém specifickém stavu nebo kontextu. Příklady stavů zahrnují active/inactive, hidden/visible, expanded/collapsed, success/error. Stavy mohou také popisovat vzhled na různých velikostech obrazovky (prostřednictvím media queries) nebo v různých pohledech stránky (např. domovská vs. vnitřní stránka). Tyto styly doplňují nebo přepisují jiné styly a jsou často úzce spojeny s JavaScriptem, který dynamicky přidává nebo odebírá třídy stavů.
• Selektory: stavové třídy se obvykle aplikují na stejný HTML element jako třída modulu nebo rozvržení. Mohou stylovat přímo tento element nebo jeho potomky na základě přítomnosti stavové třídy.
• Pojmenování: doporučený prefix pro stavové třídy je is- (např. is-active, is-hidden, is-collapsed, is-selected, is-error).
• Pravidla stavů mají mít přednost před ostatními styly: použití !important může být v této kategorii přijatelné nebo dokonce doporučené, aby se zajistilo přepsání stylů, zejména u globálních pomocných stavů (např. .is-hidden { display: none!important; }), i když pečlivá struktura a umístění stavových pravidel na konec CSS souboru může jeho potřebu často eliminovat. Stavové třídy mohou být globální (např. .is-hidden) nebo specifické pro modul (např. .tabs.is-active.tab-content nebo .is-post-highlighted).

Pravidla témat/vzhledů (Theme Rules)

• Definice a účel: pravidla témat definují celkový vizuální vzhled a atmosféru ("look and feel") aplikace nebo webu, primárně prostřednictvím barev a obrázků.1 Umožňují snadné přepínání mezi různými vizuálními styly.1 Jsou podobné stavovým pravidlům v tom, že popisují, jak mohou moduly nebo rozvržení vypadat, ale zaměřují se na širší estetické změny spíše než na funkční stavy.
• Selektory: styly témat typicky přepisují styly z jiných kategorií (Base, Layout, Module, State). Toho se často dosahuje aplikací třídy tématu na vyšší úrovni v DOM (např. na <body>) a následným použitím této třídy v selektorech pro přepsání výchozích stylů. Alternativně lze použít proměnné v preprocesorech (např. Sass) pro definování hodnot specifických pro téma.
• Pojmenování: neexistuje žádný specifický prefix pro samotná pravidla témat. Často znovu používají selektory z jiných kategorií, ale jsou omezeny kontextem třídy tématu (např. .theme-dark.button { background: black; }).
• Ne všechny weby potřebují samostatnou vrstvu témat. Je užitečná zejména pro velké weby se sdílenými prvky, které vypadají různě v různých částech webu, nebo pro weby, které nabízejí uživatelům možnost přepínání vzhledu.

Hierarchie a Vztahy Mezi Kategoriemi

Při pohledu na pět kategorií SMACSS je patrná zamýšlená hierarchie a rostoucí specificita. Základní pravidla používají selektory elementů s nízkou specificitou. Pravidla rozvržení a modulů využívají třídy, které mají vyšší specificitu. Pravidla stavů a témat jsou explicitně navržena tak, aby přepisovala předchozí styly, přičemž u stavů je někdy ospravedlnitelné i použití !important. Tento implicitní způsob řízení kaskády a specificity (od nízké po vysokou) je klíčovým mechanismem, který SMACSS používá k udržení řádu a předvídatelnosti a ke snížení konfliktů specificity.

Rozlišení mezi kategoriemi Rozvržení (Layout) a Modul (Module) může být někdy neostré, zejména u komponent, které mohou být vnímány jako strukturální, ale zároveň jsou znovupoužitelné (např. mřížka karet napříč webem). Layouty jsou popisovány jako "hlavní komponenty", zatímco moduly jako "znovupoužitelné části". Některé prvky mohou spadat do obou popisů. Efektivní aplikace SMACSS proto vyžaduje pochopení záměru (struktura vs. znovupoužitelná komponenta) a konzistentní rozhodování týmu, případně i přizpůsobení striktních definic potřebám projektu, jelikož SMACSS je flexibilní průvodce.

Kategorie modul je ústředním bodem cíle SMACSS dosáhnout znovupoužitelnosti a nejvíce se shoduje s moderními komponentově orientovanými architekturami (jako React, Vue, Angular), i když SMACSS předchází jejich masovému rozšíření. Moduly jsou definovány jako "znovupoužitelné, modulární části" a "samostatné komponenty", s důrazem na nezávislost a znovupoužitelnost. Modularita SMACSS usnadňuje implementaci HTML/CSS do moderních JS frameworků, protože již sleduje podobnou koncepční strukturu. Základní myšlenky SMACSS modulů se tak přímo promítají do konceptů moderních front-endových knihoven.

Strukturování kódu pomocí SMACSS

Kromě kategorizace pravidel nabízí SMACSS také doporučení pro organizaci souborů a pojmenování, což dále přispívá k přehlednosti a udržovatelnosti kódu.

• Struktura souborů: doporučuje se organizovat CSS soubory podle pěti kategorií. To lze provést buď vytvořením samostatných složek (např. base/, layout/, modules/, states/, themes/) nebo použitím samostatných souborů (často jako partials v preprocesorech jako Sass, např. _base.scss, _layout.scss, _modules.scss atd.). Tato struktura poskytuje jasný a čitelný přehled a usnadňuje orientaci v kódu. Fyzické oddělení souborů podle kategorií přímo podporuje koncepční oddělení zodpovědností, které SMACSS definuje. Tím se snižuje pravděpodobnost, že vývojář omylem umístí styly do nesprávné kategorie (např. styly pro znovupoužitelné tlačítko do složky layout/).
• Granularita souborů: SMACSS je flexibilní ohledně toho, jak detailně mají být soubory rozděleny. Například složka modules/ může obsahovat jeden velký soubor se všemi moduly, nebo může být rozdělena na mnoho menších souborů, jeden pro každý modul. Často se stává, že soubor nebo složka pro moduly je největší částí projektu. Na rozdíl od BEM, kde je běžnější mít jeden soubor pro každý blok, SMACSS zde ponechává prostor pro rozhodnutí týmu. Klíčová je konzistence zvoleného přístupu.Tato flexibilita však znamená, že tým musí aktivně rozhodnout a zdokumentovat svou strategii organizace souborů (zejména pro moduly), aby byla zajištěna jednotnost.
• Shrnutí pojmenovacích konvencí: připomeňme doporučené prefixy: l- (nebo layout-, grid-) pro třídy rozvržení a is- pro stavy. Pro moduly se používá název modulu, přičemž vnitřní prvky mohou mít tento název jako prefix. Důležitější než striktní dodržování konkrétních prefixů je mít nějakou konvenci, zdokumentovat ji a konzistentně ji dodržovat.
• Formátování kódu: původní kniha SMACSS zmiňuje i doporučení pro formátování kódu, jako je řazení vlastností podle typu (Box, Border, Background, Text, Other), používání mezer a odsazení. V dnešní době je však formátování kódu často automatizováno pomocí nástrojů jako Prettier nebo Stylelint, takže tato specifická doporučení mohou být méně relevantní, i když princip konzistentního formátování zůstává důležitý.

Principy SMACSS pro udržovatelný CSS

Kromě kategorizace a struktury souborů zdůrazňuje SMACSS několik klíčových principů pro psaní kvalitního a udržovatelného CSS:

• Minimalizace hloubky selektorů / Hloubka aplikovatelnosti (Depth of Applicability): SMACSS doporučuje udržovat CSS selektory co nejjednodušší a nejméně zanořené. Hluboce zanořené selektory (např. #sidebar.content ul li a) jsou křehké, protože příliš spoléhají na specifickou strukturu HTML, a mají vysokou specificitu, což ztěžuje jejich přepisování. Jednoduché selektory (ideálně jedna třída) zlepšují znovupoužitelnost, udržovatelnost a snižují riziko konfliktů specificity. Tím, že SMACSS upřednostňuje jednoduché selektory, přirozeně omezuje vznik složitých řešení ve specificitě a činí přepisování stylů (např. pomocí stavových pravidel) předvídatelnějším.
• Oddělení CSS od HTML (Decoupling): je důležité psát CSS tak, aby nebylo pevně svázáno s konkrétní HTML strukturou. Používání tříd pro stylování namísto spoléhání se na tagy elementů nebo složité selektory potomků podporuje flexibilitu a usnadňuje změny v HTML bez nutnosti přepisovat CSS. Cílem je snížit závislost na specifickém HTML.
• Modularita a znovupoužitelnost: Jak již bylo zmíněno, klíčovým cílem je vytváření nezávislých, znovupoužitelných modulů. Moduly by měly ideálně fungovat kdekoli na stránce, kam jsou umístěny, bez nutnosti úprav.
• Kontejnery / Sloty / Wrappery: SMACSS zdůrazňuje koncept používání obalových (wrapper) nebo kontejnerových elementů pro řízení rozvržení kolem modulů, namísto aplikace vlastností rozvržení (jako margin, float, position) přímo na samotné moduly. Tím je zajištěno, že moduly zůstanou skutečně znovupoužitelné a nebudou ovlivňovat své okolí nebo naopak. Tento přístup, popisovaný jako "chytré použití wrapperů a kontejnerů", umožňuje modulům zůstat "čisté" a nezávislé na kontextu. Tento koncept představuje sofistikovaný přístup ke skládání komponent, který předznamenal myšlenky později formalizované v komponentových JavaScriptových frameworcích. Ukazuje, že SMACSS se nezaměřuje pouze na jednotlivé komponenty, ale také na to, jak spolu interagují v rámci většího systému, což je klíčové pro budování komplexních uživatelských rozhraní.

SMACSS v ekosystému: Srovnání

Pro lepší pochopení SMACSS je užitečné porovnat jej s jinými populárními CSS metodikami, zejména s OOCSS a BEM.

Vztah s OOCSS (Object-Oriented CSS):

• Inspirace: SMACSS byl přímo inspirován principy OOCSS. Jonathan Snook čerpal z myšlenek Nicole Sullivan, která OOCSS popularizovala.
• Společné cíle: obě metodiky usilují o znovupoužitelné, modulární a udržovatelné CSS. Obě zdůrazňují používání tříd a zacházení s komponentami jako s objekty.
• Rozdíly: OOCSS se zaměřuje na dva základní principy, oddělení struktury od vzhledu (skin) a oddělení kontejneru od obsahu. SMACSS na tyto principy navazuje, ale poskytuje konkrétnější organizační strukturu prostřednictvím svých pěti kategorií. Lze jej vnímat jako specifickou implementaci nebo rozšíření myšlenek OOCSS.

SMACSS vs. BEM (Block, Element, Modifier):

• Podobné cíle: obě metodiky mají za cíl zlepšit modularitu, škálovatelnost a udržovatelnost CSS, zejména u velkých projektů. Obě jsou založeny na používání tříd.
• Pojmenovací konvence: BEM má velmi striktní, hierarchickou konvenci pojmenování (Block__Element--Modifier). SMACSS navrhuje prefixy (l-, is-), ale je obecně méně preskriptivní a názvy tříd bývají kratší a méně rozvláčné. Názvy tříd v BEM mohou být velmi dlouhé.
• Struktura: SMACSS se soustředí na kategorizaci stylů (Base, Layout, Module, State, Theme). BEM se soustředí na strukturu komponenty Block-Element-Modifier.
• Flexibilita: SMACSS je obecně považován za flexibilnější a méně rigidní než BEM.
• Struktura souborů: BEM často vede k modelu "jeden soubor na blok", což může vést k velkému počtu souborů v adresáři. SMACSS využívá svou strukturu kategorií, což často vede k menšímu počtu souborů na nejvyšší úrovni, ale potenciálně větším souborům (zejména pro moduly).
• Vývojářská zkušenost (DX): obě metodiky zlepšují čitelnost kódu a týmovou spolupráci. Striktnost BEM může vyjasnit vztahy mezi prvky, ale může působit omezujícím dojmem. Flexibilita SMACSS může být preferována, ale vyžaduje větší disciplínu týmu pro udržení konzistence.

Kombinování metodik:

• Je důležité poznamenat, že tyto metodiky se nemusí vzájemně vylučovat. Organizační struktura SMACSS může být úspěšně použita spolu s pojmenovací konvencí BEM v rámci kategorie Modulů.

Vývoj od OOCSS (principy) přes SMACSS (kategorizovaná struktura) až po BEM (striktní pojmenování/struktura) odráží širší trend ve vývoji softwaru směřující k formalizovanějším a strukturovanějším přístupům pro zvládání rostoucí složitosti systémů. Podobně jako v jiných oblastech softwaru (např. od procedurálního programování k OOP a komponentovým architekturám), rostoucí komplexita vede k potřebě přísnějších struktur, nástrojů a konvencí.

Volba mezi SMACSS a BEM často závisí na preferenci týmu mezi flexibilitou a striktností. Flexibilita SMACSS může být výhodná pro zkušené týmy nebo projekty vyžadující adaptaci, ale nese riziko nekonzistence. Striktnost BEM může být přínosná pro velké týmy, méně zkušené vývojáře nebo projekty vyžadující vysokou konzistenci, ale může působit rozvláčně nebo rigidně. "Lepší" metodika je tedy závislá na kontextu a na tom, jaké kompromisy je tým ochoten udělat.

Tabulka 1: Srovnání SMACSS vs. BEM vs. OOCSS

Hodnocení SMACSS: Výhody a úvahy

Při zvažování adopce SMACSS je důležité zvážit jeho silné stránky i potenciální nevýhody nebo oblasti vyžadující pozornost.

Výhody:

• Organizace a čitelnost: jasná struktura založená na kategoriích usnadňuje pochopení, navigaci a čtení CSS kódu. Je snadné najít, kam které styly patří.
• Škálovatelnost a udržovatelnost: metodika je navržena s ohledem na velké projekty, pomáhá zvládat složitost a snižuje náročnost údržby. Pomáhá redukovat konflikty specificity.
• Modularita a znovupoužitelnost: podporuje vytváření nezávislých, znovupoužitelných komponent (modulů), což vede k menšímu množství kódu díky jeho opětovnému využití.
• Týmová spolupráce: poskytuje sdílený jazyk a strukturu, což zlepšuje produktivitu týmu a usnadňuje zapojení nových členů.
• Flexibilita: je méně rigidní než BEM a lze ji přizpůsobit potřebám různých projektů. Funguje dobře pro malé i velké weby.
• Křivka učení: obecně je považována za relativně snadno naučitelnou a vysvětlitelnou metodiku.

Potenciální nevýhody:

• Méně preskriptivní povaha: flexibilita SMACSS vyžaduje větší disciplínu týmu pro udržení konzistence ve srovnání se striktnějšími metodikami jako BEM. Tým musí aktivně definovat a dodržovat vlastní konvence v rámci SMACSS.
• Potenciálně neostré hranice: rozlišení mezi některými kategoriemi, zejména mezi Rozvržením (Layout) a Modulem (Module), může být někdy nejasné a vyžaduje pečlivé posouzení a konzistentní rozhodnutí týmu.
• Debata o přenositelnosti: striktní oddělení stylů od kontextu (decoupling) může znamenat, že komponenty se automaticky nepřizpůsobí různým kontejnerům tak snadno jako při tradičním využití kaskády. Přesunutí modulu může vyžadovat manuální změnu tříd, aby odpovídal vzhledu v novém kontextu. Tato "debata o přenositelnosti" odráží hlubší filozofické napětí mezi zapouzdřením komponent a využitím kontextuálních informací z DOM. SMACSS se svým rozlišením Layout/Module a povolením určitého kontextového vlivu se snaží najít rovnováhu mezi těmito protichůdnými požadavky.
• Velikost souboru modulů: v komplexních projektech se soubor nebo adresář pro moduly může stát velmi rozsáhlým, což může teoreticky ztížit vyhledávání (i když moderní editory a nástroje tento problém zmírňují).
• Zastaralé aspekty?: některé konkrétní příklady nebo rady ohledně formátování v původní knize (z let 2011/2012) nemusí být plně relevantní vzhledem k pokroku v CSS (Flexbox, Grid, Custom Properties) a nástrojích. Základní principy kategorizace a modularity však zůstávají platné.

Primární hodnota SMACSS spočívá v jeho organizační struktuře – pěti kategoriích. Tento model poskytuje vývojářům mentální rámec pro uvažování o CSS architektuře, i když konkrétní detaily implementace (pojmenování, struktura souborů) mohou být přizpůsobeny. Trvalý dopad SMACSS tak může být méně o specifických pravidlech a více o koncepčním modelu, který představil pro strukturování CSS.

8. Závěr

SMACSS (Scalable and Modular Architecture for CSS), vytvořená Jonathanem Snookem, je cenná a flexibilní metodika pro organizaci CSS kódu. Jejím základem je kategorizace CSS pravidel do pěti logických skupin: Základní (Base), Rozvržení (Layout), Modul (Module), Stav (State) a Téma (Theme).

Hlavní přínos SMACSS spočívá ve zlepšení škálovatelnosti, udržovatelnosti a modularity CSS, což usnadňuje vývoj a správu kódu, zejména u rozsáhlých projektů a ve větších týmech. Podporuje znovupoužitelnost kódu a zlepšuje týmovou spolupráci díky zavedení společné struktury a jazyka.

Klíčovým poznatkem je, že SMACSS nabízí strukturovaný, ale zároveň adaptabilní přístup. Poskytuje pevný základ pro budování robustních a spravovatelných CSS architektur. I když se konkrétní implementace mohou lišit a některé aspekty původní dokumentace mohou být překonány moderními nástroji a CSS vlastnostmi, základní principy kategorizace, modularity a oddělení zodpovědností zůstávají vysoce relevantní pro zvládání komplexity CSS v současném webovém vývoji. Zvážení SMACSS nebo adaptace jeho principů by mělo být součástí strategie každého týmu, který usiluje o čistší a udržovatelnější CSS kód.